Příběhy
Příběh Obmitar
Generál Telnur pročítal hlášení. Moc toho nebylo, v tomhle prokletým lese se ku**a nic neděje. Jediná zdravý rozum udržující věc na téhle situaci jsou ty hlášení.
Jeho chlapi šli do války, aby získali slávu, vysloužili si podíl z kořisti anebo aby se prostě porvali. A teď tady už skoro měsíc sedí na prdeli v lese a nudí se. Morálka upadá, a to vojáci ještě neví, že jim pomalu dochází chlast. Kdyby byli na nepřátelským území, prostě vyrabujou jednu dvě vesnice, trochu si povyrazí s ženskejma, něco se najde žejo, ale takhle? Nejenom že nejsou na kalenardonským, ale v okolí navíc není skoro nic krom pár baráků. Hovno z toho.
Přešel k mapě na druhém konci stanu, vzal ze stolu číši vody a napil se. Bylo to jasné. Císař se mu mstil. Jako malí kluci spolu často soutěžili a zápolili, Telnur ale pokaždé vyhrál. Bylo jedno jestli to bylo v běhu, jízdě na koni nebo v šermu. Na cokoli ho mladý císař vyzval, v tom prohrál. Pravda, byl o dva roky mladší než Telnur, ale na rozdíl od něj, ostatní starší nechávali budoucího císaře vždy záměrně vyhrát.
A tak je teď tady. Uprostřed ničeho, nahovno zásobený a s blbě vybavenou jednotkou.
Sedl ke stolu a dal se do psaní. Další žádost o proviant, další ponížené prošení, další papírování. V hloubi duše ale už dopředu věděl, že mu pošlou jen to nezbytné. Pokud to takhle půjde dál, bude muset podniknout nájezd na kalenardonské pohraničí. Prostě udělat cokoli, jen aby povzbudil morálku mužstva.
Příběh Kalenardon
Z velitelského stanu se ozýval smích a v táboře panovalo všeobecné veselí. Muži popíjeli a hráli kostky. Právě končil večírek a seržanti s pobočníky se potáceli pryč z velitelova příbytku. Zůstal jen jeho majitel, kapitán Eryl.
Rozhlédl se po opuštěném stanu a usmál se. Morálka byla skvělá a tahle oslava, ač ho stála poslední alkohol ze soukromých zásob, byla výborně promyšlený tah. Již brzy překročí hranice a doplní zásoby. Jeho muži jsou připravení a nedočkaví, hlavy plné snů o bohaté kořisti, která je čeká. Navrch ještě to, že jim z této výpravy jistě plyne velká sláva a doma je budou považovat za hrdiny.
Jejich úkol, přepadání nepřátelského zásobování, bude klíčový pro hlavní voj, a navíc to bude mnohem větší sranda než krvavá jatka, ve která se změní boj o město.
Eryl se nahnul nad mapy a zkoumal zprávy zvědů o pohybech nepřátel. Vypadá to, že Obmitarci vůbec netuší, že tady někdo je. Aby ne, jejich výprava byla donedávna pečlivě utajována a ani vojáci zpočátku netušili, kam vůbec pochodují.
Pokud vše půjde podle plánu, bez větších obtíží proniknou nepříteli do týla a poskytnou hlavní armádě výhodu, která by mohla přinést vítězství. A jeho bude po válce čekat povýšení.
Eryl se natáhl na lůžko a uchechtl se: „Jo. Budoucnost vypadá nádherně.“
